Zajímavosti
KORIDA
Býčí zápasy jsou národním sportem a symbolem Španělska. Zpočátku patřily k aristokratické zábavě, kdy se proti býkovi bojovalo na koni. V 18. století se z koridy stal lidový sport a před býkem už stál sám člověk bez koně. Stát se známým a úspěšným torerem je ve Španělsku snem mnoha chlapců. Velké peníze ale nejsou tím hlavním motivem, proč vstoupit do arény plné nebezpečí. Je to i popularita a sláva, které jsou spojeny se společenským uznáním.
Jedním ze zakladatelů moderní koridy byl torero Pedro Romero z města Ronda, kde seostatně nachází také nejstarší býčí aréna postavená v roce 1785. Pedro Romero zavedl v tomto zápase pevná pravidla – dělení zápasu na tři části, jednotlivé prvky i způsob zabíjení. Závazně platí, že se korida koná o víkendech asi od 19.00 hodin. Na programu je šest býků a proti nim v zápasech nastupují tři cuadrillas (týmy) torerů. Jedničkou týmu je matador. Ten dokáže svým uměním přivést davy do vytržení či zuřivosti, přesně podle toho,co jim předvede.
Zápas s každým býkem má tři dějství. První je tzv. zkouška kopí. Skládá se z akcí pikadorů v aréně a práce matadorů, jejichž úkolem je chránit pikadory pláštěnkami, jakmile pikadoři spadnou z koně. Druhé dějství patří banderillas. Takto se nazývají dvojice hůlek dlouhých 70 centimetrů, které mají na jednom konci ostrý harpunovitý ocelový hrot. Ty se mají zapíchnout, vždycky po dvou, do svalového hrbu nahoře na šíji býka.
BÝČÍ ARÉNA
FLAMENCO
Flamenco je hudebně-taneční kultura, jejíž kolébkou i současným centrem je Andalusiena jihu Španělska.
Vzniklo mezi cikány, kteří tam v 15.století doputovali z Indie přes Pakistán a Egypt. Proto se ve flamencu vlastní cikánská kultura mísí se španělskou, indickou, židovskou a arabskou.Hlavními disciplínami jsou zpěv, tanec, hra na kytaru a rytmický doprovod, kterým je míněno tleskání a hra na cajon (čti kachón), což je perkusní nástroj připomínající dřevěnou bednu, na němž hráč sedí obkročmo.Až do půli 19.století bylo flamenco pouze součástí životního stylu španělských Gitanos, na profesionální úrovni začali umělci vystupovat až s příchodem romantismu, kdy se zvýšil zájem o exotickou tvář Španělska. Následoval „zlatý věk flamenca“, období kavárens flamenkovou produkcí vedlo k ničení původního stylu.